Tuky a oleje: Živočišný a rostlinný tuk a náš zájem o kvalitu!

Milí čtenáři, článek je tentokrát obsáhlejší, ale věřím, že vám přinese užitečný a možná i trochu nový vhled do situace potravin u nás…

V restauracích, menších obchodech i velkých supermarketech se denně setkáváme s množstvím potravin a pokrmů. Mnohé z nich obsahují různé druhy tuků. Jaký by ale měl být vhodný tuk pro náš organismus a jakým druhům tuků bychom se měli vyhýbat?
Mnohé *studie (odkaz na tyto vybrané studie uvádíme níže, pozn. redakce) upozorňují, že nesprávné tuky mají negativní vliv na naše zdraví v mnoha ohledech. Situace je taková, že v dnešních potravinách je mnohem více tuků podřadných, rafinovaných a nutričně chudých, oproti tukům přirozeným a pro náš organismus hodnotným. Pokusím se vám přiblížit důležitost sledování etiket, resp. druhů a kvality živočišných i rostlinných tuků nejen z nutričního hlediska.  

Živočišný a rostlinný tuk a náš zájem o kvalitu!

Složení potravin sleduji poměrně dlouhou dobu a musím konstatovat, že jejich kvalita se nelepší. Mnohdy i potraviny, které se tváří jako ty se zdravým složením, mají právě se zdravím společného jen málo. Na druhou stranu se objevuje celá řada, povětšinou malovýrobců a menších firem, jejichž výrobky opravdu stojí za to a má cenu je podpořit, protože se snaží svou práci dělat poctivě a ve prospěch spotřebitelů!  A to je impuls pro nás, abychom se naučili vybírat z množství potravin kolem nás. Pokud budeme sahat po kdekteré potravině, situace se nikdy nezlepší.

Nebylo by správné hanit kvalitu českých masných, cukrárenských ani jiných výrobků, které tuk obsahují. I na českých pultech je rozhodně celá řada kvalitních potravin, které splňují různé požadavky spotřebitelů. Jak uvádí pan Ing. Libor Dupal, ředitel Sdružení českých spotřebitelů v příručce „Jak poznáme kvalitu“ , vždy máme možnost jít jinam a vybrat si kvalitu také na základě ceny, která nám vyhovuje.
I když si nemyslím, že cena je vždy ukazatelem kvality. Přesto sám za sebe mohu srovnávat kvalitu potravin s Itálií, Německem, Rakouskem či Austrálii a s jistou dávkou zklamání musím konstatovat, že v úrovni kvality, tzn. složení vstupních surovin, chuti, poměru ceny a kvality a koneckonců i vzhledu (ať už etikety nebo samotného výrobku), u velkého množství našich domácích potravin máme rozhodně hodně co dohánět.

Živočišný tuk

Setkáváme se s ním nejčastěji v mase a masných polotovarech, mléčných výrobcích, samozřejmě v podobě samotného másla a sádla a bohužel méně častěji v cukrárenských výrobcích, kde je nahrazován rostlinnými tuky různé kvality.

Opět se vrátím k péči o chovaná zvířata a s tím související kvalitou získaných živočišných tuků. Úroveň chovů, tedy prostor pro zvířata, možnosti pastvy a druh krmení, zajištění přirozeného života zvířat před porážkou – to vše má zásadní vliv na kvalitu masa i tuku.
Maso a výrobky z něj s sebou do organismu přináší samozřejmě také již zmíněný tuk. Velká poptávka nejen po mase, ale především po nízkých cenách, zvyšuje riziko mizerných podmínek pro chovatele, zaměstnance chovů a jatek a samozřejmě pro samotná zvířata. Svoji roli sehrávají také nesmyslné dotace pro zemědělce. Jak tedy situaci zlepšit?
Z mého pohledu závisí reálná možnost, jak zvýšit kvalitu masných a mlékárenských výrobků, především na spotřebiteli a jednoduchém kroku zpět. Možná jsem naivní, ale je to na každém z nás, a pokud jsem tento krok udělal já a mnoho dalších lidí, proč bychom nemohli takto žít všichni? Kam směřuji?
Dříve jsme neměli maso ani jogurt na talíři denně. Zeptejte se svých rodičů nebo prarodičů na jejich stravovací zvyklosti a možnosti. Maso bylo na talíři dvakrát až čtyřikrát do měsíce. V některém období, zvláště v letních měsících, nebylo maso na talíři vůbec a do spíže se chodilo na kousek uzeného špeku. Dnes je ve školních jídelníčcích, stravovnách a v menu restaurací maso bohužel každý den. Podepisuje se to nejen na našem zdraví, ale také na kvalitě výrobků – často kvantita a tlak na cenu na úkor kvality.

Jak to napravit?

Nebojte se otázek, ať už v samotné prodejně, nebo prostřednictvím emailů zaslaných směrem k výrobcům! Je potřeba znát původ masa, důvod proč má máslo více vody, proč se do jogurtu přidává glukózo-fruktózový sirup, když už je tam cukr, nebo z jakého důvodu je výrobek nízkotučný?!  Taky nezapomeňte přemýšlet nad tím, zda by nebylo lepší dopřát si méně živočišných potravin, zato však vyšší kvality.

Rostlinný tuk v potravinách

Je dobré myslet na to, že tuk je pro náš organismus doopravdy nezbytný. Je však zásadní otázka, jaký tuk?  Hodnotné jsou pro nás rostlinné oleje, které se získávají nejen ze semen a ořechů, samotné ořechy a semena, některé druhy rostlin nebo obiloviny a luštěniny, které ve své nezměněné podobě celého zrna obsahují i tukovou část.
Konzumací upraveného, ztuženého a rostlinného tuku zbaveného prakticky všech nutričně hodnotných látek, ochuzujeme svůj vlastní organismus, a laicky řečeno mu přiděláváme práci! Takový tuk s sebou v mnoha případech nese do organismu velké množství nasycených mastných kyselin, které by nebyly na škodu, kdybychom pravidelně sportovali.
Na škodu jsou našemu organismu především trans-nenasycené mastné kyseliny, které vznikají výrobním procesem ztužování, popřípadě denaturací (tepelnou úpravou rostlinných tuků).  

Jako malý jsem měl moc rád tatranky. Před nějakou dobou jsem si je po velmi dlouhé době opět koupil a nestačil jsem se divit. Na wikipedii si můžete dohledat, jakou technologickou změnou od svého počátku tatranky prošly…

Náhražky kvalitních rostlinných tuků

A technologickými úpravami, při kterých se šetří náklady na výrobu, prošla prakticky celá škála cukrovinek od čokolád přes náplně krémů až po dezerty a zákusky.
Nezlobte se na mě, drazí výrobci, ale palmový tuk, nehledě na ekologickou zátěž, prostě nechutná dobře! Odpusťte mi to, ale chutná přímo strašně!
Když se podíváme na složení cukrovinek, ve kterých se s rostlinnými tuky nejčastěji setkáváme, většina receptur těchto výrobků stojí na bázi levných ztužených či neztužených rostlinných tuků (především pak právě palmového a palmojádrového oleje).
Přesto se najde řada cukrářů, kteří používají poctivé suroviny, jakými jsou máslo nebo mandle. Cena je samozřejmě vyšší, ale kvalita i chuť na míle vzdálené té konvenční.

Opět i zde platí pravidlo: Ptejte se! Bez našich otázek a poptávce po kvalitě nebudou mít lidé ve výrobě potřebu kvalitu udržet a budou hledat cesty kompromisů, nebudou hledět na potřeby a zdraví spotřebitele.

Pamatujte na to, že je velmi důležité dopřát organismu kvalitní oleje, např. lněný, dýňový nebo olivový. A tak, jak již zaznělo, kvalitní olej poznáte na první pohled podle obalu. Tmavá skleněná lahev ukrývá cenné látky v oleji, který se ukrývá uvnitř.  

Rostlinný olej s obsahem vitamínů, enzymů, stopových prvků a mnoho nenasycených mastných kyselin (např. kyselina linolová nebo linolenová), které si organismus sám nedokáže syntetizovat – „vyrobit“, přispívá z výčtu vlastností kupříkladu ke správnému vývoji dítěte v těle matky, rozvoji nervových tkání a stabilní obranyschopnosti u malých dětí i dospělých, dále k udržení vitality nejen fyzické, ale i mentální atd. Oleje stačí přidat do polévky, salátu nebo obilné kaše.  

Ještě jednou, tuky jsou důležité!

Z pohledu zdraví jsme tuky řešili v článku „Zdraví prospěšné tuky“. Je nezbytné, abychom organismu kvalitní tuky v potravě zajistili. Kvalitním a zdraví prospěšným tukem mám na mysli tuk s obsahem nenasycených mastných kyselin, které nalezneme nejen v rostlinných olejích a některých kvalitních margarínech (sledujte složení), ale také v mase, másle nebo sýrech od zvířat, která mají kvalitní zázemí (kvalitní strava – nejlépe zelená travnatá pastva a pohyb na čerstvém vzduchu).

Opravdu je tuk zdrojem obezity?

Nedávno jsem se začetl do knížky Tomáše Kašpara – „Hra o zdraví“, a vřele vám ji doporučuji k přečtení. Velmi rozumně a čtivě vysvětluje zásadní otázky našeho zdraví a nemoci. Kromě mnoha jiných otázek popisuje mýtus nízkotučných diet a obecně nízkotučné stravy. Podle pana Kašpara, a je to také můj názor a zkušenost, problém obezity není v samotném v tuku ve stravě, ale ve vysokém glykemickém indexu široké škály potravin a nabízených jídel. Samozřejmě bez fyzické aktivity se jakákoli podoba tuku ze stravy ukládá do zásob.  

Závěrem

Naše tělo potřebuje vyvážený příjem poctivých potravin v rozumné míře. Co se týká tuků, nebojme se jich! Tuk do stravy patří. Měl by být přijímán v rozumné přirozené podobě. Více, než různé diety a konzumaci nízkotučných potravin, bychom měli řešit náš pravidelný pohyb a celkový životní styl.

Zajímavé články o tucích najdete na webu medicalnewstoday.com.

Článek připravil výživový poradce Jakub Pawlas

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*