Historie vánočních pokrmů – jak se do Čech dostal tradiční bramborový salát, nebo cukroví?


Bramborový salát, nespočet variant vánočního cukroví, smažený kapr nebo vánočka na snídani. Připomíná vám to i vaše vánoční menu? Vsadíme se, že ano! Tyto klasické vánoční dobroty mají v našich končinách dlouholetou tradici. Zamysleli jste se někdy proč – kdy a jak se stalo, že mají na našich štědrovečerních tabulích tak výsostné postavení? Pojďte se s Jakvkuchyni.cz podívat na zoubek historii našich nejznámějších vánočních pokrmů.

Bramborový salát – tolik možností…

Bramborový salát tradičně patří na vánoční stůl většiny z nás. Každá hospodyňka jej připravuje jinak, recepty se často dědí z generace na generaci a je jen na nás, jak jej  dochutíme.

Mnozí z nás si možná myslí, že pochází tato pochoutka z Čech. Již dříve se však bramborový salát objevil na mnoha místech v Evropě i Asii.
U nás jsme o bramborovém salátu poprvé zaslechli díky slavné kuchařce Magdaleně Dobromile Rettigové v roce 1826, která k bramborám přidávala zbytky jídel. 

Blíže dnešnímu pojetí je recept z carského Ruska z poloviny 19. století, kde ho poprvé připravil belgický šéfkuchař Lucien Olivier. Klasická kombinace vánočního bramborového salátu a ryby se u nás rozšířila v 50. letech 20. století.

 

TIP: Vyzkoušejte tento báječný bramborový salát na www.jakvkuchyni.cz/recepty/vytecny-bramborovy-salat-k-rybe-ci-uzenemu.

Rohlíčky, perníčky, pracny – kde se u nás vzaly?

Lahodné vanilkové rohlíčky, perníčky, které provoní domov ještě před Štědrým dnem, kokosové kuličky, pracny, vosí hnízda nebo linecké.  Kdo by nemiloval vánoční cukroví, které se často v mnoha rodinách připravuje předem a některé dámy se velmi rády chlubí množstvím a druhy, které jsou schopny napéct. Víte však, proč se vlastně tyto malé sladké zázraky pečou zrovna na Vánoce? Tradice vánočního cukroví se začala psát někde v 16. století u pohanů. 

Ochrana před temnými silami

Tehdy ještě cukroví nebylo určeno k mlsání, ale sloužilo k ochraně domu, rodiny a zvířat před temnými silami.  Pohané jej věšeli na různá místa na svých staveních, do chlévů a na ovocné stromy, aby měli další rok hojnou úrodu a jejich rodina byla v pořádku. Peklo se kulaté cukroví, které symbolizovalo Slunce a také ve tvaru zvířat. Avšak pozor, pokud hospodyňka cukroví připálila, hrozila prý v její rodině nemoc, nebo smrt.

Proč jíme na Vánoce rybu?

Ať už máte na štědrovečerním menu tradičního kapra, nebo méně tradičního lososa, tuňáka, řízek nebo nějakou vegetariánskou variantu, tušíte, proč vznikla tradice přípravy rybího pokrmu na slavnostní štědrovečerní večeři?  Pro vysvětlení se vrátíme hluboko do křesťanské historie, až k samotnému Ježíši Kristovi. Nejuvěřitelnější legenda kolem tohoto zvyku se traduje při vzniku křesťanské obce v Římě po ukřižování Ježíše Krista. Její přívrženci byli nuceni se se svou vírou ukrývat v tmavých katakombách. 

Tajemné slovíčko ICHTYS

Přívrženci Krista potřebovali pro denní komunikaci mezi sebou nějaké heslo, které by je spojovalo, pro pozdrav si tedy vybrali slovo ICHTYS, zkráceninu řeckého rčení „Ježíš Kristus syn boží spasitel“.  A teď přichází pointa – tato zkratka znamená současně i výraz pro rybu. Proč ryba?  Je to jednoduché, toto němé zvíře opravdu nemůže nic vyzradit a vaše tajemství tak zůstane zachováno.  Z Říma pak odkaz ryby jako odznaku křesťanů putoval i do jiných měst. Zvyk její konzumace se pak dědil z pokolení na pokolení, až doputoval i na naše sváteční štědrovečerní stoly. 

Pečivo, které připomíná Ježíška zabaleného v peřince

Hádáte dobře – je to vánočka! Oblíbená sladká pochoutka, kterou si rádi dáváme ke snídani nejen během Vánoc. O málokterém vánočním pokrmu se však dá říct, že ho opravdu znají ve všech koutech České republiky. Vánočku mívala na svých štědrovečerních tabulích chudina na Valašsku, bohatí na Polabí a pochutnávali si na ní i měšťané v Brně. První zmínky o tomto sladkém pečivu se u nás začaly objevovat už před pěti sty lety a připravovalo se většinou v noci z třiadvacátého na čtyřiadvacátého prosince. V momentě, kdy se dalo těsto do pece, všichni v chaloupce vyskakovali, aby těsto naběhlo. 

Zápisky mistra pekařského cechu

U rozpálené pece s vánočkou však nestály jen hospodyňky na východě republiky, ale i mistři pekařského cechu v Praze. Zmiňuje se o tom benediktin Jan z Holešovic z dob Václava IV., který ve svých zápisech popisuje tradici, kdy na Štědrý den ráno nosívalo šest pekařských tovaryšů jménem cechu nejvyššímu pražskému purkrabímu na Hrad vánočku s rozinkami a mandlemi.
Tehdejší vánočky, a to nejen ty cechovní, měřily i metr. 

Hospodyně, která ji nestihla upéct, odnesla často těsto k nedalekému pekaři, kde alespoň mohla využít jeho rozměrnější pec. V některých rodinách se do těsta dokonce přidával penízek pro štěstí, jeho nálezce mohl v dalším roce očekávat zdraví, peníze i úrodu. Někde se o vánočku dělili s dobytkem, aby byl celý další rok zdravý a neškodily mu zlé síly. 

 

 TIP: vyzkoušejte si připravit letos vánočku doma podle tohoto receptu: www.jakvkuchyni.cz/vonava-a-vlacna-vanocka-jako-od-maminky. 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*