Vánoční čarování

Štědrý večer není jen čas pohody a dárků, ale také tajemna a kouzel. Pojďme se podívat pod pokličku tajuplných rituálů našich předků.

Lucie

Kouzelná pec

V peci se pekl chléb, vařila chutná jídla, spalo se na ní a na lavici kolem ní sedávali večer lidé a povídali si příběhy a pohádky. O Vánocích chodila k peci po štědrovečerní večeři potmě děvčata. Když v ní spatřila jiskérku, znamenalo to nebezpečí požáru pro stavení. Někdy se z pece ozval hlas modlícího se. To bylo zlé znamení – někdo v chalupě do roka zemřel. Jestliže děvčata uslyšela z pece hudbu, čekala je napřesrok veselka.

Magie světel a stínů

Mnozí věřili, že světla a stíny, které se objevují při štědrovečerní večeři na zdech a stropě, předpovídají délku života. Komu se nepodařilo najít svůj stín, do roka zemřel.

V rodinách, kde přišli o dítě, rozsvěcovali o Štědrém večeru třírohé svíčky. Věřilo se, že dětské dušičky přilétají z ráje, radují se společně se živými z vánočních oslav a rodiče je mohou v plaménku na okamžik zahlédnout.

Tajemství vodní hladiny

O půlnoci Štědrého se chodilo k vodě. Kdo za hlasu půlnočních zvonů vysekal do ledu pokrývajícího hladinu rybníka nebo jezírka otvor, mohl ve vodě zahlédnout budoucnost.

Co si o Štědrém dnu povídají zvířata

O Štědrém dnu podle lidové pověry domácí zvířata mluví lidskou řečí. Kdo je ale uslyší mluvit a prozradí, co se dozvěděl, do roka zemře. Některá ale prý stejně umí mluvit jenom latinsky. Ať již ale domácí zvířata mezi sebou rozprávěla nebo ne, vždy dostala dárek. Před štědrovečerní večeří dostávala koza od hospodyně jablko a ořech, aby měla sladké mléko. Kráva se za ořechy v štědrovečerním krmení odměnila žlutým a tvrdým máslem. Kohout a houser dostávali česnek. Byli potom zlí a nikdo je neukradl. I pes dostal stroužek česneku, aby dobře hlídal. V některých krajích vyhazovali o Štědrém večeru psa oknem zadkem napřed. Po celý rok pak nevpustil nikoho cizího do stavení.

Černá věštba

O Vánocích mohl nastat okamžik, kdy se přihlásila smrt a dala neúprosně najevo svou moc nad lidským životem. Po štědrovečerní večeři až do půlnoční mše se nesmělo chodit přes pole. Kdo zákaz porušil, do roka zemřel. Po večeři se jedla jablka a ořechy. Hospodář vždy rozkrojil první jablko a rozloupl první ořech. Když byl jaderník černý nebo ořech prázdný, odvedla si ho do roka smrt. Ta hrozila i tomu, kdo by nepočkal na ostatní a vstal od večeře. Smrt o sobě dávala vědět i při lití olova. Jejímu vyvolenému ukázalo olovo máry nebo kostelní věž. Za štědrovečerním stolem musel vždy sedět sudý počet stolovníků. Lichého by si odvedla Smrtka. Proto bylo zvykem, že když se nedostávalo někoho do počtu, prostřel se jeden příbor navíc. Smrt totiž chodila počítat příbory před večeří, a když byl počet sudý, již se neukázala.

Autor: Valburga Vavřinová

Tento článek je součástí seriálu článků nazvaného "Velký vánoční seriál". Přečtěte si také další díly tohoto oblíbeného seriálu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*