Jedním z předvánočních svátků je den svaté Lucie. Její svátek připadá na 13. prosince. Lucie je oslavována mnoha různými způsoby. Je zvláštní, jak vášnivě luteránští Švédové slaví sicilskou svatou Lucii, která ve své rodné Itálii nemá zdaleka takovou vážnost a podporu. Pořádají se průvody, při nichž dívky v dlouhých bílých habitech převázaných v pase červenou šerpou a s věncem z chvojí na dlouhých světlých vlasech chodí městem. V ruce drží zapálené svíce a zpívají tradiční vánoční písně.
Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. V roce 1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci – nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku. Lucie dnes přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích, mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu – což není v přeneseném významu zase tak velká odlišnost. V roce 2001 poprvé Lucie v celé své kráse zavítala i mezi členy Severské společnosti v Praze na Novotného lávce.
Pranostiky
- Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.
- Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
- Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
- Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
- Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku.(12 dní – 12 měsíců)
Lucie v lidových tradicích u nás
Jak takový svátek Lucie vypadával v dobách, kdy si lidé o tradicích jen nečetli, ale sami je dodržovali? V českých zemích byly zvyky velice různorodé. Lucii ve všech případech ztělesňovala obchůzková postava. Zatímco Barbora klepala na okno a ohlašovala tak svůj příchod, Lucie přicházela znenadání. Někde s ní chodíval po vsi, chalupu od chalupy průvod masek, který dívka, převlečená za svatou Lucii, vedla. V průvodu byly typické postavy – družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník, dráteník, krajánek a cikánská rodina. Jinde Lucie chodívala sama – vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená a s maskovanou tváří. Ztělesňovala strach a hrůzu; někde dokonce nosila dlouhý nůž, kterým strašila děti a hrozila, že jim rozpáře břicho. Podle jiných tradic vystupovala Lucie ve veselejší podobě – obcházela vesnici převlečená za starou hrbatou ženu s obličejem zakrytým maskou a mládež škádlila vařečkou. Zatímco postava Barborky byla čistě dívčí záležitostí, s Luckou to bylo někde i jinak. Tak třeba na Přerovsku prý Lucky byly záležitosti rozverných mládenců. Protože svatá Lucie bdí nad domácností, maskovaní mládenci přišli do stavení a dívali se, zda už se hospodyně chystá na svátky, jestli již začala s předvánočním úklidem. Lucie v jejich podání nosila s sebou peroutku nebo koště a vymetala všechny rohy, zda v nich nejsou pavučiny.
Na svatou Lucii je zvykem, že se osoba, zahalená v bílém oděvu, v noci vydá od domu k domu a dává dětem dary – sušené fíky, mandle, ořechy a jablka, ale také straší nezbedníky. Neposlušné děti potom pro výstrahu naleznou pod polštářem rákosku jako výstrahu, aby se polepšily. Tam, kde s Luckou průvod masek, bývá veselo. V domech provádějí nezbednosti a hráli divadelní hry o Lucii.
V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek. Pět bíle oděných a poslední měla oděv kněze. Každá nesla jiné náčiní. První měla mimino, druhá hadr a „rejžák“, třetí metlu čtvrtá košík s pamlsky, pátá malířskou štětku a šestá byl kněz. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení. Časem se maskou Lucie bavily spíše dívky a chodívaly ve skupinkách. V některých oblastech se tyto obchůzky dochovaly dodnes.
Stávalo se, že bylo zvykem pozměnit roli Lucky. Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. To bude asi dáno tím, že i přesto, že uběhlo pár staletí a máme rovnoprávnost, jsou veškeré přípravy na svátky z valné části prací žen, přičemž muži tuto práci odmítají s tím, že není třeba uklízet, neboť se vše opět rozháže a umaže.
Veselejší variantou Lucie, byla tradice Lucie jako hrbaté ženy s maskou na obličeji a vařečkou v ruce na škádlení mládeže. Na Přerovsku byly Lucky převlečení mládenci a to skýtalo velkou zábavu. V jižních Čechách byl trochu odlišný zvyk. Lucky chodily zabalené v bílých plachtách, měly ptačí masku na obličej a na ní klapající zoban. Jinde měly jen pomoučený obličej a klapačku v ruce.