Stévie – tajemství medového lístku


“Stévie? Neznám…” To je častá odpověď, když se mluví o stévii, přesněji o rostlině Stevia rebaudiana Bertoni, známé jako stévie sladká, medové lístky či sladká tráva.

Stévie - tajemství medového lístku

Malé seznámení přírodním “zázrakem” stévie

Stévie je tropická rostlina původně pocházející z Jižní a Střední Ameriky. Díky své vysoké sladivosti se používá nejčastěji jako přírodní sladidlo.
List stévie je podle polohy a klimatu 10 – 30 krát sladší než cukr, přitom ale neobsahuje kalorie. Sladké tajemství se u této rostliny skrývá v komplexních molekulách jménem steviosid (steviol-glykosid) a rebaudosid, které její neobvykle vysokou sladkost způsobují.

Stévie – sladidlo budoucnosti?

Přibližně 5 % obyvatel celého světa (v průmyslových zemích je tento podíl mnohem vyšší) jsou diabetici a minimálně 30 % všech lidí trpí nadváhou a drží nějakou dietu.
Také stále více lidí začíná dbát na svou životosprávu a z důvodu rizik pro celkové zdraví se vyhýbá cukrům i umělým sladidlům.
Zdravou, přirozenou a nekalorickou alternativu tak představuje právě Stevia rebaudiana.

Využití stévie

Stévia má velmi široké užití. Můžeme ji přidávat do nejrůznějších jídel, nápojů nebo léčiv (např. do pudinků, výrobků pro diabetiky, do ovocných šťáv, cukrovinek, žvýkaček, jogurtů, vitaminových tablet, sirupů proti kašli a dalších).
Jelikož je tato rostlina schopna odolat i teplotám okolo 200૦C, můžeme ji využít při výrobě pečiva nebo buchet.
Výhodou stévie je také její stabilita v kyselých tekutinách.

Stévie jako léčivo

Tato rostlina je nejenom netoxická, ale tradičně se používá také k různým medicínským účelům. Podle informací paraguayské vlády vypijí zdejší obyvatelé průměrně za rok přibližně 6 až 8 kg čaje maté, což představuje každodenní konzum, a tento čaj si většinou sladí stévií.
V Jižní Americe se nepoužívá jen ke slazení čajů, ale také jako léčebný prostředek. Směs čaje maté a stévie pomáhá při bolestech hlavy, dodává energii, ale také léčí bolesti v krku a infekce.

V Paraguayi, Brazílii, Uruguayi a v Argentině se stévie tradičně užívá také jako tonikum k zachování mentální bdělosti, na podporu trávení, harmonizaci krevního tlaku a proti únavě. Podává se při zácpě a plynatosti, při nadváze, při nadbytečné tvorbě žaludečních kyselin, proti plísním a při vysokých hodnotách kyseliny močové.

Indiáni Guaraní používají stévii také zevně k hojení ran, při ekzémech, akné, lupénce, ale také preventivně, aby zůstávala jejich kůže mladá a zdravá.

Všeobecně se dá říct, že různé druhy stévie používají indiáni Jižní Ameriky celá staletí pro upevnění zdraví, posilování imunity, k harmonizaci všech funkcí těla a udržování jejich zdravé rovnováhy.

Současné vědecké poznatky na bázi klinických studií ukazují, že stévie dokáže zlepšovat toleranci vůči glukóze a snižovat hladinu krevního cukru, disponuje ochrannou funkcí vůči plaku a zubnímu kazu, je uplatnitelná při nadváze nebo jako přípravek k péči o pleť v kosmetice.

Přednosti konzumace stévie v kostce:

  • není toxická;
  • je přírodní (lze ji používat jako prášek z rozdrcených listů);
  • nemá žádné kalorie a přitom disponuje značnou sladivostí (extrakt je 250 – 300 krát sladší než cukr);
  • odolává i vysokým teplotám (lze s ní péct);
  • nefermentuje;
  • chrání proti zubnímu kazu (působí antibakteriálně);
  • vhodná pro diabetiky, protože neovlivňuje hladinu krevního cukru;
  • nemá žádné vedlejší účinky.

Protože bílý prášek (extrakt) ze stévie po svém zpracování už neobsahuje téměř žádné minerální a další vitální látky, doporučujeme upřednostnit zelený prášek bohatý právě na tyto látky. Lze jej koupit v prodejnách zdravé výživy i na internetu, nebo si můžeme připravit vlastní prášek z usušených a namletých listů stévie.

O cukru a umělých sladidlech

Sladký chuťový vjem byl pro člověka vždy žádoucí a spojený s příjemnými představami. Chuť na sladké je nám vrozená a dokonce ji spojujeme s požitkem štěstí.

Cukr

Ke slazení se v našich končinách nejvíce používá bílý (rafinovaný) cukr z cukrové řepy, méně pak tmavý (nerafinovaný). Známý je i dražší třtinový cukr z cukrové třtiny.

Pokud sladíme cukry, je vhodnější, když zdroje jednoduchých cukrů střídáme a upřednostňujeme ty hodnotnější (jako je například med, javorový sirup, agávový aj.).

Stále je však potřeba mít na paměti, že z metabolického hlediska je „klasický“ cukr výsledkem štěpení (konečná glukóza) a jde především o rychlý zdroj energie. Tělo sice cukr nezbytně potřebuje, neboť mozek nemůže bez glukózy pracovat a ani si ji nahradit, není však žádoucí, aby jednoduché cukry (samotné, ale i ty vázané ve stravě) přesáhly 10 % denního příjmu sacharidů (což činí cca 25g při energetickém příjmu 7500kJ).

Střídmost je více než na místě. Potřebnou glukózu si tělo zvládne získat z komplexních sacharidů (polysacharidů), kde k jejímu uvolňování dochází pozvolna a po delší dobu než
u jednoduchých sacharidů, které jsou sice pohotovým zdrojem, ale příliš vychylují hladinu krevního cukru v krvi (glykemie).
Pokud ale tělo danou nálož jednoduchých cukrů hned nespotřebuje a nemá adekvátní odbyt, přemění tuto nadbytečnou energii do zásobního tuku a také dříve nastoupí pocit hladu.
Polysacharidy jsou tak s delší dobou vstřebávání a tedy i delší dobou zasycení vhodnějším zdrojem glukózy a nepřináší jen energii, ale i minerální látky a vitaminy, které jsou v polysacharidových potravinách navázané.

Podrobněji o cukrech, jejich konzumaci a vlivu na naše zdraví v článku Milujete cukr? Všeho s mírou platí v tomto případě dvojnásob! 
O cukrech v dětské stravě více v článku Děti a cukry.

Umělá sladidla

Umělými sladidly se rozumí všechny synteticky vyrobené substance s intenzivně sladkou chutí, které byly vyrobeny k použití pro potraviny a nápoje s nízkým obsahem kalorií (např. sacharin, cyklamát, acesulfam, aspartam a další).

Výrobky s označením “light” se staly pro spoustu lidí alternativou cukru. Zcela zdravotně nezávadná se tato sladidla ovšem nejeví.
Světová zdravotnická organizace (WHO) pro ně doporučuje mezní hodnoty, tzv. akceptovatelnou denní dávku (ADI), která při dodržování nijak neublíží.
Ale někteří lidé mohou při nevhodné skladbě stravy, kdy volí a kombinují výrobky převážně s umělými sladidly, zkonzumovat i větší množství, než je ADl.

Doporučení na závěr

Problémy s tělesnou hmotností nevyřešíme jen výměnou cukru za přírodní stévii, ale současně také změnou způsobu stravování, plnohodnotnou stravou s vysokým podílem čerstvých potravin, zeleniny a ovoce, omezením průmyslově upravených a smažených jídel, konzumací komplexních sacharidů místo jednoduchých (omezování konzumace cukru, slazených nápojů aj.).
To vše samozřejmě musí jít ruku v ruce s dostatkem aktivního tělesného pohybu.

Autorem článku je tým nutričních terapeutek Nutrifit

Tags:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*