Jen málokterý hrnec měl tak pohnutou historii, jako ten tlakový. Jeho vynález nejprve vyvolal nadšení, pak se mu ale hospodyňky začaly vyhýbat – nedokonale technicky vyřešené hrnce totiž občas explodovaly. Tenhle škraloup na dobré pověsti už ovšem patří do historie. Moderní papiňáky jsou velmi bezpečné, a kromě toho, že ušetří spoustu času i energie, pokrmy v nich připravené si zachovávají všechny chutě a vůně…
Krátce pod pokličku vývoje papiňáků
Když v roce 1679 předvedl francouzský vynálezce Denise Papin další ze svých vynálezů – tlustostěnný hrnec s pevnou poklicí a tlakovou pojistkou, vzbudil velké nadšení. Papin byl na svou dobu velmi moderní – pro představení své novinky, která dokáže „změkčit maso a kosti“, jak autor sliboval v tehdejším průvodním textu, totiž neváhal uspořádat v Londýně prezentaci, na niž pozval i britskou Královskou společnost.
Váženým hostům pak servíroval jídlo připravené v tlakovém hrnci a přitom jim přednášel o výhodách tohoto vaření.
Princip Papinova hrnce byl jednoduchý – v těsně uzavřené nádobě se při vaření vody hromadila pára, která nemohla volně odcházet. Tím se v hrnci rychle zvýšil tlak až na hranici, kdy začala páru vypouštět tlaková pojistka. Díky vysoké teplotě uvnitř hrnce, a z části také díky přítomné páře s vysokým tlakem, se pokrmy připravovaly velmi rychle a i tužší maso v krátké době změklo. To všechno bylo báječné, jenže…
Původní hrnce neměly ani pojistný ventil, ani tepelnou pojistku, proto často docházelo k jejich explozím. Hospodyňky se tak zcela pochopitelně začaly papiňákům vyhýbat z obavy o své zdraví…
I když v roce 1927 přibyl na tlakovém hrnci pojistný ventil, byl tento způsob přípravy jídla stále považován za dosti riskantní. Až v roce 1944 se začaly vyrábět hliníkové hrnce s jedním otočným, a druhým bezpečnostním, ventilem. Tyto hrnce měly poklici uzpůsobenou tak, aby se v případě přetlaku zdeformovala a umožnila páru vypustit. Ovšem na zcela bezpečné papiňáky si museli kuchaři a kuchařky ještě pár desetiletí počkat.
Tlak pod kontrolou
Dnešní tlakové hrnce jsou oproti svým předchůdcům velmi bezpečné. Standardně mají alespoň dva ventily pro vypouštění páry.
První ventil obvykle slouží k průběžné regulaci tlaku při vaření a po jeho ukončení jím odchází veškerá pára do okolí.
Druhý ventil funguje jako bezpečnostní prvek, který se aktivuje v okamžiku, pokud by se ucpal první ventil.
Každý kvalitní tlakový hrnec je navíc opatřen bezpečnostní pojistkou – díky ní nelze hrnec otevřít i pokud je „natlakovaný“.
Některé hrnce jsou navíc opatřeny teploměrem a tlakoměrem.
TIPY pro bezpečné vaření v papiňáku
- Pro bezpečnost je ovšem důležité i dodržování některých zásad – především je třeba zajistit přiměřené množství vody v hrnci a ohlídat, zda obsah nepřesahuje vyznačenou rysku.
- Také se nedoporučuje sypat do pokrmu koření a bylinky, ty by totiž mohly pojistný ventil ucpat. Neznamená to samozřejmě, že byste se museli ochucování pokrmů vzdát, jen stačí dát tyto drobné ingredience při vaření do sáčku z gázy, nebo si pořídit speciální uzavřené sítko na koření a bylinky.
Vaření v papiňáku = úspory
Kdo si jednou zvykne na vaření v papiňáku, ten už na něj většinou nedá dopustit. K jeho největším přednostem patří velká časová, a tím pádem také energetická, úspora.
V tlakovém hrnci se totiž jídlo vaří při teplotách 122 až 130 °C (oproti 100 °C při vaření v běžném hrnci na plotýnce), takže je hotové za kratší dobu.
Časová úspora se samozřejmě promítá i do nižší spotřeby energie, která je oproti běžnému vaření okolo 40 až 50 %.
Pro ilustraci – vaříme v papiňáku
- Masový vývar, který byste běžně vařili 2 až 3 hodiny, máte hotový za 45 minut. Vývar je navíc velmi silný a voňavý, protože nic z hrnce zbytečně neuniká do vzduchu.
- Kuřecí maso můžete podávat za 15 minut.
- Plátky vepřového nebo hovězího masa potřebují k tomu, aby byly krásně měkké, asi 30 minut.
- Rýži, luštěniny nebo zeleninu (např. brambory) vaříme zhruba okolo 5 minut.
Do tlakového hrnce můžete navíc klidně dát i mražené suroviny, jen musíte počítat s tím, že se čas přípravy o trošku prodlouží.
Důležité je vždy přidat alespoň minimální množství vody, aby se vám vytvořila pára.
Zato bez tuku se zcela obejdete, proto se vaření v papiňáku hodí i pro přípravu dietních pokrmů.
Tipy jak si vybrat ten správný papiňák?
Pokud právě uvažujete o nákupu nového papiňáku, zvažte nejprve, pro kolik osob budete nejčastěji pokrmy připravovat. Můžete mít ty s nádobou na 3,5 l, ale i na 8,5 l, ale počítejte s tím, že hrnec můžete zaplnit jen ze dvou třetin.
Rozdíly existují i ve způsobu zavírání – můžete si pořídit stranové, anebo snazší centrální hrnce, kdy víko zavíráte i otevíráte jednoduše jednou rukou.
Dále jsou na výběr přístroje s jedním daným tlakem, anebo takové, u nichž si můžete vybrat, jaký tlak zvolíte (nižší se hodí pro vaření zeleniny, vyšší pro přípravu masa).
Většina kvalitních hrnců má třívrstvé sendvičové dno (svrchní část je z oceli, prostřední z hliníku a vnitřní opět z oceli). Ocel přispívá k úspoře energie a zároveň brání přichycování potravin při vaření.
Moderní papiňáky se hodí na všechny běžně používané plotýnky včetně indukčních.
Moderní člen domácnosti
Ovšem můžete si vybrat i elektrické tlakové hrnce, které mají vkládací keramickou nádobu. Jednoduše je zapojíte do zásuvky a žádnou plotýnku k vaření nepotřebujete. Na výběr je několik přednastavených programů, anebo si můžete zvolit program vlastní.
„Elektrický tlakový hrnec používám už deset let a zvykla jsme si na něj tak, že když mi odešla pojistka a musela jsem se bez něj dva dny obejít, připadala jsem si jako bezruká a nevěděla, co a jak uvařit …,“ směje se 45 letá Klára Nedomlýnská z Plzně, kuchařka, která si zvykla vařit především v papinovém hrnci..
Elektrický papiňák považuje za svého nejlepšího pomocníka v kuchyni. „Někdy jsem už večer tak unavená, že prostě jen dám do hrnce suroviny, doliju vodou, zavřu, naprogramuju (tedy stisknu vybrané tlačítko) a – jdu spát. Ráno najdu hotové vonící jídlo. Hrnec se totiž po dovaření pokrmu sám vypne a po určitou dobu udržuje obsah teplý – připravený k podávání. Někdy si takhle předpřipravím třeba vývar na omáčku a pak už ho jen zahustím. Je to skutečně velká časová úspora a pomoc, navíc mé rodině chutnají pokrmy z papiňáku mnohem více, než ty uvařené klasickým způsobem.“