U dětí v batolecím věku se často setkáváme s tím, že nechtějí jíst, nebo odmítají nějakou konkrétní potravinu – jsou vybíravé. Pro maminky je důležité vědět, že je to naprosto normální a že je třeba v takových situacích zachovat klid a nedělat různé zoufalé pokusy, jak do dítěte jídlo dostat.
Odmítání stravy může souviset s batolecím negativizmem
Jedním z jevů, který přispívá k odmítání stravy, je tzv. batolecí negativizmus, který se typicky objevuje přibližně kolem 2. roku věku.
Dítě v tomto věku začíná být samostatnější, vytváří si vlastní názor a ten se často projeví tím, že něco urputně chce, nebo stejně urputně odmítá. Často se to projeví právě v jídle.
Odmítání stravy a potravinová neofóbie
Druhým, přirozeně se vyskytujícím jevem, který může způsobit „trápení“ s jídlem, je tzv. potravinová neofóbie.
Jak už sám název napovídá, jedná se o strach z něčeho nového, konkrétně z nové potraviny – nové chuti.
Neofóbii v sobě máme fylogeneticky zahrnutou všichni, u někoho může být ovšem silnější. Jsou lidé, kteří rádi zkouší neznámé chutě a stejně tak jsou na druhou stranu lidé, kteří raději zůstanou u své osvědčené klasiky a do nového se raději nepouští.
Faktory ovlivňující potravinovou fóbii
Síla neofobie také závisí na věku. Nejsilnější projevy se vyskytují právě v období 18 – 24 měsíců, proto je vhodné, aby se dítě s většinou potravin, které chceme, aby později běžně jedlo, setkalo do 18 měsíců, ideálně i dříve.
V období 6 – 12 měsíců je dítě nejlépe připraveno na přijímání nových chutí. Je ale důležité vědět, že výzkumy bylo potvrzeno, že dítě může novou potravinu přijmout po prvním, ale také až po 89. ochutnání! Střední hodnota počtu pokusů pro přijetí nové chutě byla v tomto výzkumu 11 - tedy 11krát byla dítěti nabídnuta nějaká nová potravina, než ji přijalo.
Nabídnutím potraviny je samozřejmě myšleno nenásilné poskytnutí – žádné nucení, přemlouvání, vyhrožování nebo nabízení odměny.
To je přístup, který se nevyplácí a může vést k trvalým averzím k dané potravině, nebo k vytvoření nevhodných stravovacích zvyklostí (když to sním, dostanu sladkost).
Hlavní tedy je uvědomit si, že jedno, dvě nebo i více odmítnutí konkrétní potraviny neznamená, že dítě danou potravinu prostě nejí a nikdy jíst nebude.
Může mu jen déle trvat, než se odváží novou potravinu ochutnat. Stejně tak, pokud se jedná o potravinu, kterou dítě dříve bez problému jedlo a najednou ji odmítá – pravděpodobně se k ní za čas zase vrátí.
Jak postupovat, když dítě odmítá potravinu?
Děti mohou mít kromě neofóbie spoustu dalších důvodů, proč zrovna nechtějí to či ono jíst, ale většinou není v našich schopnostech všechny tyto důvody odhalit.
Snažme se však rozhodnutí dítěte respektovat, danou potravinu mu čas od času naservírujme, nebo nabídněme z našeho talíře, ale příliš nekomentujme, když opět odmítne.
Bylo prokázáno, že sledování maminky konzumující danou potravinu, vedlo k lepší akceptaci této potraviny dítětem. Proto – buďme dětem příkladem a stravujme se tak, jak bychom to chtěli od nich. Děti se učí nápodobou a vidí víc, než si myslíme.
Rady a tipy, jak u dětí předcházet odmítání potravin
Pokusme se o pravidelnost podávání jídla.
Ač se to ne vždy daří úplně jako podle hodinek, je dobré už od raného dětství vytvořit v jídle jistý řád. Dítě pak tuší, co může očekávat a lépe stravu přijímá.
Načasování jídel by mělo odpovídat potřebám dítěte.
Pokud dítě dlouho čeká na jídlo, může být unavené. Špatné načasování jídla může být také důvodem pro odmítání.
Typické je to u jídel podávaných před odpoledním spánkem. Nachystejte jídlo dříve, než je dítě příliš unavené, případně ho odložte až na dobu po spánku.
Pokusme se zapojit dítě do přípravy jídla.
I batolata se mohou zapojit do přípravy jídla – zvládnou krájet příborovým nožem, skládat potraviny na talíř, mazat pomazánku na pečivo, míchat…
Pokrm, do kterého děti vloží vlastní úsilí, chutná o moc lépe.
Udělejme z jídla zábavu!
Lépe chutnají barevné pokrmy než bezbarvé kaše, ozdobme tedy pokrm různými druhy ovoce nebo zeleniny, vytvořme z pokrmu obrázek, děti to jistě ocení.
Servírujme vždy menší porce a potom přidávejme, když o to dítě samo požádá.
Děti se někdy zaleknou velké porce, zvlášť když po nich obvykle chceme, aby jídlo dojedly. Nechme je mluvit do toho, na jak velkou porci se cítí.
Děti se učí napodobováním svých rodičů!
Od 1 roku může jíst dítě v podstatě to, co dospělý, pokud se snažíme o správnou a pestrou skladbu stravy.
Napodobování rodičů je jeden z hlavních principů dětského učení. Využívejme tedy tohoto přirozeného způsobu učení a pojďme dětem příkladem.
Nerušme dítě při jídle, i když trvá dlouho.
Na jídlo je dobré si vždy udělat čas, nejíst ve spěchu a nevěnovat se u jídla dalším činnostem. Dítě pak těžko udrží pozornost.
Počkejme s výtkami týkajícími se stolování až po dokončení jídla.
Pokud se nám nelíbí, jak se dítě u stolu chová, nejprve se zamysleme nad tím, proč tomu tak asi je a jak bychom mohli upravit prostředí nebo atmosféru při jídle.
Zbytečně však nekárejme dítě během jídla. Můžeme si s ním o tom v klidu promluvit při jiné příležitosti. Mohli bychom jinak docílit toho, že stolování bude pro dítě nepříjemnou událostí, což jistě nikdo nechce.
Nedávejme dítěti úplatky za jídlo!
Dítě by nemělo vnímat jídlo jako nějakou oběť, za kterou dostane odměnu. Vytvořme dítěti takové podmínky, aby pro něj jídlo samo bylo příjemnou událostí.
Pokud máte obavy z nedostatku jídla a jeho pestrosti, je vhodné zavést potravinový deník. Pokud se nám zdá, že dítě jí málo, nebo máme obavy z toho, že mu vynecháváním některé důležité potraviny bude něco chybět, je vhodné zapisovat alespoň týden vše, co dítě sní a probrat to s nutričním terapeutem.
Většinou se ukáže, že dítě si to vynahradí v jiných potravinách, případně můžeme zjistit, jak jídelníček zpestřit, aby mělo všeho dostatek.
Autorem článku je tým nutričních terapeutek Nutrifit.