Příliš mnoho soli může zdvojnásobit riziko srdečního selhání


[Total: 1    Average: 5/5]

Obecně se sůl stále používá více, než je pro organismus zdrávo. Ale vůbec nejde jenom o množství , ale především jde o podobu soli,  kterou konzumujeme. Na webu Medical News Today jsem vybral velmi zajímavý článek o soli a jejím ideálním množství ve stravě. Na závěr jsem však příspěvek doplnil o informaci, která je z mého pohledu neméně důležitá!

Příliš mnoho soli může způsobit srdeční selhání

Úvodem

Sodík pomáhá tělu provádět řadu biologických funkcí, takže určité množství  soli v naší stravě je důležité. Ale příliš mnoho soli znamená obtíže pro kardiovaskulární systém. Ve skutečnosti nová studie naznačuje, že přemíra soli v naší stravě, kterou si často ani neuvědomujeme, může dokonce zdvojnásobit riziko srdečního selhání.

Nový výzkum – předložený na kongresu Evropské kardiologické společnosti (ESC) v Barceloně ve Španělsku – zkoumá vazbu mezi vysokým příjmem soli a rizikem srdečního selhání.

Prvním autorem studie je Pekka Jousilahti, profesorka výzkumu v Národním ústavu pro zdraví a sociální péči v Helsinkách ve Finsku.
Sodík, který většinou pochází ze soli, jež jíme, je klíčem pro řadu tělesných funkcí, jako je přenos nervových vzruchů, svalová flexibilita, rovnováha mezi tělními tekutinami apod.
Ovšem, jak vysvětluje profesorka Jousilahti, „příjem vysokého obsahu soli (chlorid sodný) je jednou z hlavních příčin vysokého krevního tlaku a nezávislého rizikového faktoru koronárního srdečního onemocnění (CHD) a mrtvice.“

Ve skutečnosti, kvůli zvýšenému riziku vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních onemocnění, které souvisí s vysokým příjmem sodíku, doporučuje American Heart Association (AHA) snížit denní spotřebu dietního sodíku na méně než 1500 miligramů (mg).

V ČR je DDD (doporučená denní dávka) soli v současnosti poměrně vysokých 5g. U dospělé populace se běžně toto doporučení překračuje na hodnoty 8-17g soli na den. Jen pro informaci: čajová lžička soli obsahuje zhruba 5,8 gramů.

Světová zdravotnická organizace (WHO) také doporučuje snížit „průměrný příjem soli / sodíku“ o 30 procent, aby se snížilo celkové riziko chronických onemocnění.

Toto doporučení se zakládá na studii provedené prof. Jousilahti a jejím týmem, kteří používali metodu tzv. 24hodinové exkrece sodíku. Ta je považována za nejpřesnější techniku pro stanovení příjmu soli.
Výzkumníci zkoumali údaje, které jsou k dispozici z dlouhodobé rozsáhlé studie sledované v severní Karelii a národní studie FINRISK, která se uskutečnila ve Finsku od roku 1979 do roku 2002. Vědci náhodně zvolili 4 630 mužů a žen ve věku 25 až 64 let.

Tým kromě dotazníků také změřil index tělesné hmotnosti (BMI) účastníků, výšku a krevní tlak. Kromě toho provedli krevní testy a 24hodinové vzorkování moči. Účastníci byli následně klinicky sledováni téměř 12 let, během kterých měli vědci přístup k jejich národním zdravotním záznamům.
Profesorka Jousilahti a její tým získaly informace o incidenci nových srdečních selhání a úmrtí souvisejících se srdečním selháním z registrů příčin úmrtí, registru nemocenských výdajů a záznamů o úhradách léků.

Vysoký příjem soli zdvojnásobuje riziko srdečního selhání 
V průběhu studie se vyskytlo u 121 mužů a žen nové srdeční selhání, kde bylo jednou z hlavních příčin vysoká míra soli v běžné stravě.

Hlavní autorka studie shrnuje:

„Lidé, kteří konzumovali více než 13,7 gramů soli denně, měli dvakrát vyšší riziko srdečního selhání ve srovnání s těmi, kteří konzumovali méně než 6,8 gramů. Optimální denní příjem soli je pravděpodobně dokonce nižší než 6,8 gramů.  Tento nárůst rizika srdečního selhání souvisejícího se solí byl nezávislý na krevním tlaku.“

"Světová zdravotnická organizace [doporučuje] maximálně 5 gramů denně a fyziologická potřeba je 2 až 3 gramy denně," pokračuje profesorka. "Srdce nemá rádo přemíru soli."

Vlastní doporučení k používání soli

Jedna věc je množství soli ve stravě a druhá věc je její podoba. Je velmi důležité, zda sůl v pokrmu tepelně upravíme či nikoli. Pokud pokrm dosolujeme na závěr, sůl nemá šanci se správně rozpustit a zůstává v relativně velkých krystalech, jejichž následkem vzniká celá řada onemocnění. Pokud však sůl déle tepelně upravujeme, tyto krystaly se rozpouštějí a rovnoměrně se rozloží v pokrmu.

Ještě lepší podobou soli je déle trvající fermentace, kterou můžeme pozorovat například u kysaného zelí tzv. pickles, misa – fermentované obilné pasty, jenž je vynikající v polévkách i omáčkách.
Dále se s fermentací setkáme u sójových omáček. Mé oblíbené jsou tamari a shoyu. (Jen pro zajímavost, většina levných sójových omáček není vyráběna tradičními postupy a pro organismus nejsou vhodné z několika důvodů. Osobně dávám přednost již zmíněným sójovým omáčkám.)
Proces dlouhodobé fermentace můžeme také nalézt u ume produktů (švestky, ume ocet, pasta aj.).

Závěrem

Jak tedy příjem soli ve svém jídelníčku snížíme? Jednoduše! Pokrm, který připravujeme, nám musí připadat velmi mírně „nedosolený“. Chuť soli může suplovat jiná chuť, např. kyselá, ostrá, sladká apod. Nezapomínejme na to, že sůl není tím hlavním nosičem chuti! Chutě jsou rozmanité a my jsme si velmi přivykli právě na tuto jedinou, která je tak prázdná!
Zapomínáme, jakou chuť má obyčejná brokolice, mrkev, cibule… A třeba jen opravdová zeleninová polévka z pořádného zeleninového vývaru s čerstvými bylinami se špetkou soli!

Autorem článku je výživový poradce Jakub Pawlas

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*