V dnešní době máme nepřeberné možnosti, které se týkají uchovávání potravin. Existují například vakuovačky, nebo nádoby cíleně vytvořené na skladování určitého typu potravin. Tyto možnosti jsou úžasné, ale rozhodně nepatří k těm nejlevnějším. Proč tedy nesáhnout po znalostech babiček, a s některými potravinami nezačít nakládat právě podle jejich doporučení? Tyto rady se nám navíc mohou hodit v případech, když nebudeme mít možnost použít výdobytky moderní civilizace (například na trampu, vodě nebo na chalupě).
Tak pěkně po pořádku.
Chléb a pečivo
Díky správnému uložení pečiva do chlebníku se dá značně prodloužit jeho poživatelnost. Když k němu umístíme jablko nebo bramboru, vydrží nám ještě déle! Další možností je utěrka, do které chléb zabalíme. Pečivo nikdy nedáváme do lednice, protože vlhkost v ní by nám dobře neposloužila – nejdřív by pečivo zvlhlo a následně zplesnivělo.
Starší chléb můžeme nechat usušit a nastrouhat, poté jej můžeme použít na zahušťování polévek či na přípravu chlebového nákypu.
Ovoce
Tak tady se máme od babiček opravdu co učit. Řada lidí se domnívá, že nejlepší pro ovoce a zeleninu je uložení do lednice.
Nejlepší je ovoce proložit kopřivami nebo kapradím a ponechat je venku při pokojové teplotě. Platí totéž, co u pečiva – vlhkost v lednici urychluje kažení a vznik plísně. Navíc například banánům tento způsob uchování může vysloveně uškodit. Nejen že v lednici zčernají, ale také nezískají tak sladkou chuť. Vhodné je vložit je do papírového sáčku a nechat je dojít při pokojové teplotě.
Trochu zvláštní se může jevit uchování citrónů, které babičky ukládaly nejlépe v papírovém ubrousku do láhve, na kterou položily talířek a takto připravenou ji obrátily a umístily na chladné místo. Případně citróny vkládaly do nádoby s rýží. Pokud bychom měli chemicky neošetřené plody, můžeme uchovat jejich kůru na pozdější užití. Nastrouháme ji a poté rozdělíme na dvě menší části. Jednu prosolíme a druhou pořádně “procukrujeme“, takto připravené uchováváme v chladu i delší dobu.
Jablka a hrušky dáme na suchou lísku do chladnějšího prostoru, ideálně na rašelinu. Na té by se neměly jednotlivé plody dotýkat. Při dlouhodobějším uskladnění je třeba dát pozor na to, aby všechny plody byly stoprocentně zdravé a ideálně měly i stopky. Babičky také jablka zavěsily do studny, ve které bylo konstantní prostředí.
Maso
I na uskladnění masa měly babičky recept. Maso silně posypaly solí a nahrubo nakrájenou cibulí, daly do hrnku a přikryly pokličkou. Takto připravené se dá maso na chladné místo. Před spotřebou je třeba maso opláchnout.
Podobně bude fungovat, když maso zabalíme do utěrky namočené v octové vodě a položíme je v porcelánové míse na chladné místo.
Možná se následující rady budou zdát zvláštní, ale maso nám také vydrží, pokud jej namočíme do studeného mléka nebo zasypeme kávou.
Trvanlivost masa se dokonce prodlouží jeho obložením kopřivami.
Dříve velmi častou úpravou, která dnes znovu získává na oblibě, bylo zavařování masa. Buď můžeme konzervovat podušené maso ve vlastní šťávě, nebo zalijeme pečené maso sádlem (ideálně vypečeným z masa).
Mezi maso řadíme i uzeniny, které je po nákupu třeba zabalit do pečícího papíru a vložit do lednice. Pokud nakrojíme salám, je dobré odkrojenou plošku namazat sádlem. Obecně se však dá říct, že uzeniny je nejlépe uchovávat zavěšené na dobře větraném, chladném místě.
Jak správně skladovat a nakupovat maso? Poradíme vám zde.
Slaninu můžeme zavařit v suchých nádobách při 100 °C.
Med
Většina z nás asi má med uskladněný správně ve spíži či v lince, ale někdo jej dává také do lednice. Mějte na paměti, že uchovávaný med nejen brzy cukernatí, ale hlavně ztrácí chuť. Když nám med zcukernatí, stačí vložit sklenici s ním do hrnce s vodou (ta by měla dosahovat do poloviny sklenice) zahřátou na 60 °C (vyšší teplota ničí výživově hodnotné látky). Poté vypneme sporák a necháme med ve vodě dojít.
Mléčné výrobky
Mléko se vždy skladovalo v chladu a tmě, a to platí dodnes. Sýr se dá zabalit do utěrky namočené ve slané vodě nebo v pivě. Pokud chceme prodloužit jeho poživatelnost, přibalíme několik kostek cukru (podobně nám pomůže i hrubozrnná sůl), které zabrání jeho předčasnému plesnivění. Sýr vydrží déle čerstvý, pokud jej namočíme do žitné kořalky. Máslo nepotřebuje žádné zvláštní zacházení, jen je třeba ho po otevření obalu celé přendat do porcelánové či skleněné dózy. Pokud nemáme zrovna k dispozici ledničku, napěchujeme máslo do porcelánového hrnku, a ten celý potopíme do studené vody, tu pak vyměňujeme.
Jogurty v kelímku nám vydrží déle, pokud je při ukládání do lednice obrátíme dnem vzhůru.
Obiloviny
Obiloviny, stejně jako luštěniny, je třeba přesypat do uzavíratelných nádob. Umístěte je na suché tmavé místo. Při přesýpání je třeba dát pozor, abychom v potravinách neměli škůdce (např. moly).
Pokud nemáme zrovna žádnou vhodnou nádobu, může nám posloužit také PET láhev. Tu oceníme taky při přesýpání, protože z ní můžeme jednoduše vytvořit trychtýř.
Ořechy
Skořápkové plody je třeba vždy před uchováváním vyloupat a vložit do tmavé uzavíratelné nádoby. Pokud chceme, aby vydržely ještě déle, pak je třeba sklenici sterilizovat po dobu 30 minut. V případě, že potřebujeme plody mleté, vždy si je nameleme v malém množství čerstvé, jinak by mohlo dojít ke žluknutí.
Tuky
Většinu tuků je dobré mít na tmavším chladnějším místě (pokojová teplota není ideální), protože jinak žluknou. Do oleje je možné proti žluknutí vložit kostku cukru.
Vejce
Většina z nás dává vejce do přihrádky v lednici, to je pochopitelně správně, ale už málokdo ví, že mají být širší stranou dolů. Pokud nám nějaká vejce při transportu prasknou, je třeba je okamžitě zpracovat.
Naše babičky uchovávaly vejce nakládáním do vápenné vody (smícháme v poměru 1 l vody a 5 g páleného bílého vápna). Vzniklou směsí překryjeme vejce tak, aby je přesahovala o čtyři centimetry. Pokud by se začala tvořit pěna, vejce vyjmeme, opláchneme a postup zopakujeme.
Vejce můžeme také uchovávat ve vodním skle. Na naplnění pětilitrové sklenice budeme potřebovat cca 2,25 l vody a 0,25 l vodního skla, směs přelejeme na vyskládaná vejce).
Také uvařená vejce se dají uchovávat, nejjednodušeji v hrnku s osolenou vodou, který vložíme do lednice.
V případě, že chceme poznat stáří vejce, stačí je ponořit do hrnku s osolenou vodou. Ta čerstvá se budou držet u dna, a čím bude vejce starší, tím bude stoupat výš. Případně je můžeme prosvítit, čerstvé vejce bude mít žloutek jasný.
Potřebujeme-li jen část vejce, můžeme nepoužitou část vejce uchovat. Žloutek vydrží asi týden, pokud povrch v hrnku zalejeme olejem nebo mlékem. Bílek můžeme uchovávat déle, a to v uzavřené sklenici. Navíc jej můžeme zamrazit, nebo podle našich předků usušit. Usušení nejní věda, stačí bílek vylít na misku a nechat na bezprašném místě vyschnout. Suchý bílek seškrábneme a v uzavřené sklenici dáme do lednice. Před použitím pak zalijeme lžící vody a necháme přes noc odpočinout. Jeden bílek váží přibližně 5 g.
Zelenina
Obecně se dá říct, že většině zeleniny, stejně jako ovoci uchovávání v lednici neprospívá, lepší je využít přirozené klima. Nejde popsat způsoby uchování všech druhů zeleniny, proto jsme vybrali ty nejčastější.
Každý zahradník ví, že brambory, které projdou mrazem, jsou v podstatě nepoužitelné, protože se jim změní chuť. Nesvědčí jim ani teplota v lednici. Pro brambory je ideální suché, chladné místo (např. sklep). Před použitím brambory vždy musíme prohlédnout a vyříznout případné klíčky, které obsahují jedovatý solanin. Babičky brambory pro delší životnost sypaly drceným dřevěným popelem. Při pokojové teplotě se k nim přidávala jablka, která jejich životnost prodlouží.
Na uschování brambor se také skvěle hodí izolovaná bedna, kterou umístíme na balkon.
Velmi důležité je dávat si pozor na uskladnění cibule a česneku, při správném uložení nám totiž mohou vydržet dlouhé měsíce. Pokud budeme mít to štěstí, a máme doma čerstvě sklizenou cibuli či česnek, pak je nejlepší splést je do „copu“ a zavěsit do spíže. Cibuli se přitom proti klíčení opaloval sirkou kořen.
Pokud načneme česnek, je třeba jej ideálně do 14 dnů spotřebovat, případně je dobré mít po ruce dobrý olej, kterým můžeme vyloupané stroužky zalít. Díky tomu nám česnek vydrží delší dobu. Navíc olej bude po česneku ovoněný a hodí se tak na další použití. Případně si můžeme vytvořit česnekovou pastu z 500 g česneku a 150 g soli, které utřeme a v uzavíratelné skleničce pořádně protřepeme a dáme do lednice. Můžeme se také pustit do výroby česnekového prášku z pečeného česneku. Kromě výše uvedených postupů uchovávaly babičky česnek na jemném sítu, na které rozsypaly hrubší písek.
Rajčata naše babičky uchovávaly ve spíži nebo ve sklepě, kde nějakou dobu vydrží. Dozrát je můžeme nechat přímo v kuchyni při pokojové teplotě. Nevydrží tam sice dlouho, ale jejich chuť bude plnější. Pokud máme rajčat nadbytek, můžeme je také zavařit.